Být zdravý je u nás nevýhoda, myslí si sledge hokejista Julina
Zlín – /ROZHOVOR/ O své nohy jako někteří jeho spoluhráči nepřišel. Může si říct, že má to nejcennější, co člověk má – zdraví. Přesto se obránce sledge hokejistů SHK Lapp Zlín Pavel Julina věnuje sportu postižených.
Obránce sledge hokejistů SHK Lapp Zlín Pavel Julina Autor: DENÍK/redakce
„Být zdravý je ale nevýhoda," tvrdí Julina, který byl společně se svým bratrem Petrem u zrodu zlínského klubu.
Proč své zdraví považujete ve vašem sportu za nevýhodu?
Mám nohy, takže při zatáčení nejsem tolik ohebný jako kluci, kteří je mají zkrácené. Navíc jsem i těžší a tohle všechno na ledě rozhoduje. Ze začátku byly sáňky ještě těžké, takže jsme sháněli co nejlehčí. Nyní už je máme z Ameriky, kde se vyrábí odlehčené. I tak ale mám s nohama o dvacet až třicet kilo navíc. Snažím se jim vyrovnat, ale nikdy nebudu rychlý jako třeba Zdeněk Hábl.
Právě on, ale i další spoluhráči jako David Palát i Erik Fojtík a další se zúčastnili paralympijských her v Soči. Nemrzelo vás, že se pod pět kruhů nemůžete dostat?
(Smích.) Nikdy jsem nad tím moc nepřemýšlel. Klukům jsem fandil, sledoval jsem je. Ale zdraví je mnohem důležitější než účast pod pěti kruhy. Kdybych měl ale nějaké postižení, byl by to můj sen. Jsem vůbec rád, že můžu hrát alespoň za klub.
Jedním gólem a asistencí jste pomohl týmu po třech letech k postupu do finále přes Karlovy Vary. Je to velká úleva?
Určitě. Byla napjatá atmosféra, jestli se do finále dostaneme nebo ne. Zvláště po minulé sezoně, kdy jsme play off totálně zbabrali. Po výhře v základní části jsme nakonec mohli být rádi ještě za třetí místo. Finále proto bylo prioritou. Plán se splnil a nyní záleží na nás, jak to dopadne.
Co rozhodlo o postupu?
Prvních deset minut druhého zápasu bylo zvláštních. Dostali jsme dva góly a jen jsme se na ledě plácali. Vypadalo to, jako bychom nebyli sehraní, neobsazovali jsme si hráče soupeře. Trvalo to až do mého vyloučení. Poté už kluci odehráli oslabení skoro jako přesilovku. Dostali jsme se do tempa a po mém gólu jsme zjistili, že to ještě půjde. Byly ještě dvě třetiny před námi. Nakonec jsme to dotáhli do zdárného konce.
Neprojevil se v úvodu nějaký syndrom neúspěchů předchozích let?
Vypadalo to tak. Před třemi lety, kdy jsme naposledy vyhráli, jsme s nimi také hráli ve finále a vysoko prohráli. Vzpomněl jsem si na to a říkal si, že se to snad opakuje. Ale trenér si vzal oddechový čas, trochu nás seřval, ať se dáme dohromady. A šlo to. Snad jsme úvodní nepříznivé domácí zápasy zlomili.
Pamatujete stejně jako váš bratr Petr i vůbec první titul v sezoně 2002/2003. Jak na něj vzpomínáte?
Dobře. U sledge hokeje jsme s bráchou už od založení. Začal jsem jim pomáhat, protože neměli s kým trénovat. A už jsem u toho zůstal. Tehdy jsme z toho měli velkou radost. S odstupem času považuji ještě za větší úspěch zlato, které jsme získali právě před třemi lety. Už jsme hráli proti šesti týmům, nikoliv jen proti třem. Ale i tenkrát byly oslavy dobré. (Směje se.)
Proto určitě dokážete srovnávat. Jak se dodnes vyvinul zlínský sledge hokej a třeba herní styl?
Strašně se všechno zrychlilo. Celá výstroj tenkrát byla úplně jiná včetně saní, hokejek i hrotů. Firma pro výrobu hokejek nám dělá hokejky už na míru podle našich návrhů a požadavků. Tenkrát jsme byli vůbec rádi, že zvedneme puk, a když se to povedlo, byla z toho velká radost. (Směje se.) Od té doby udělal sledge hokej v České republice obrovský pokrok. A když si vzpomenu, co jsme předváděli, už se tomu jen směju.
Autor: Daniel Ostrčilík
Zdroj: https://zlinsky.denik.cz/hokej_region/byt-zdravy-j...
