Mladí postižení mají práci díky nadaci po obuvníkovi Pivečkovi

Region - Čtyřiadvacet mladých hendikepovaných lidí z Valašskokloboucka a Slavičínska má za sebou motivačně vzdělávací program a nyní nastupují na půlroční placené stáže ve firmách. Dvouletý projekt, který pomáhá najít práci lidem se zdravotním postižením, funguje od března letošního roku ve Slavičíně.

Pokud se mladí zaměstnavatelům osvědčí, mohou díky projektu Zkuste to s námi získat ve firmách trvalé zaměstnání. Plakala, že nemá zaměstnání „Setkali jsme se s postiženou dívkou, která se po skončení školy ocitla na úřadu práce. Společně s rodiči jsme jí vyřídili invalidní důchod, ale ona se rozplakala. Jejím přáním bylo pracovat. A to byl důvod, proč jsme se do projektu pustili," komentovala vznik motivačního programu ředitelka Nadace Jana Pivečky Božena Filáková. Právě Vzdělávací, sociální a kulturní středisko při Nadaci Jana Pivečky celý projekt, který je určen lidem s minimální nebo malou praxí do třiceti let, zaštiťuje. „Získal jsem práci ve strojírenské firmě, která je zcela bezbariérová. Zadávám data do počítače. Budu mít na starosti hlavně oblast zásobování," svěřil se vozíčkář Erik Fojtík, kterému se díky projektu podařilo najít práci. Doufá, že se zaměstnavatelům osvědčí a ti si ho nechají nastálo. Nadace po známém obuvníkovi ze Slavičína funguje skoro deset let. Čemu se dál věnuje? Provozuje například Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež, které slouží zhruba stovce mladistvých. „Zaměřujeme se na prevenci sociálně patologických jevů a snažíme se děti seznámit s činnostmi, které jim umožní smysluplně trávit volný čas. Nabízíme jim zdarma různé zájmové kroužky nebo jim třeba pomáháme s učením," upřesnila ředitelka Filáková. K dalším aktivitám nadace patří i projekt Abeceda rodinných financí, kde odborníci radí seniorům, rodičům na rodičovské dovolené a lidem s hendikepem, jak se zorientovat ve složitém světě financí. „Snažíme se lidem také vysvětlit, že předtím, než něco podepíšou, musí si to pořádně přečíst a na co si mají při podpisu dávat pozor," nastínila některé z bodů ředitelka nadace.

Nemá nohy, ale nově práci. A hraje rád hokej

Brumov-Bylnice - Reprezentant národního týmu ve sledge hokeji Erik Fojtík žije v Brumově-Bylnici. Příští rok bude naši zem reprezentovat na paraolympiádě v Soči. Rád by si odtud přivezl olympijskou medaili. Pan Erik je roky odkázaný na invalidní vozík, přesto z něj sálá pozitivní energie. Přes svůj hendikep si plní životní sny. Pilně trénuje na olympiádu a díky Nadaci Jana Pivečky se mu nedávno podařilo najít práci v jedné ze strojírenských firem ve Slavičíně. O nohy jste přišel v 19 letech. Jak se to stalo? Byl jsem tehdy na vojně a stalo se to kvůli naprosté kravině. Opilý jsem naskakoval do rozjetého vlaku a nepodařilo se mi to. Bylo jistě náročné se s tím vyrovnat. Věděl jsem, že rodiče, kteří do mě vkládali své naděje, jsou nešťastní a chtěl jsem jim dokázat, že se umím s životem porvat, aby nade mnou nelámali hůl. Uvědomoval jsem si, že si za své neštěstí můžu sám. Alkohol hrál na tom, co se mi stalo, lví podíl. Proto jsem se snažil vrátit se co nejdříve do normálního života. Neříkám, že jsem neměl myšlenky na sebevraždu. Co vás drželo nad vodou? Hodně mi pomohl sport, protože mi došlo, že můžu něco dokázat a být v něčem dobrý, když na sobě budu makat. Uvědomil jsem si, že život má smysl, přestože nemám nohy. Díky svému hendikepu jsem poznal spoustu zajímavých lidí a podíval se do mnoha zemí, jako je Kanada, Korea, Japonsko, USA a další. Dnes máme sice otevřené hranice, ale pro mnoho lidí jsou překážkou peníze, které nemají. Mě cestování nic nestojí, jen člověk musí mít vůli na sobě pracovat. Dnes mám rodinu, krásné děti a jsem šťastný. Jste reprezentantem národního týmu ve sledge hokeji. Jak jste se k tomu dostal? V roce 2001 jsem viděl v televizi reportáž o zlínském sledgehokejovém týmu, který tehdy fungoval necelý rok, a zaujalo mě to. Oslovil jsem tehdejšího vedoucího a začal jezdit na tréninky. Chytlo mě to. Příští rok jedeme s národním týmem na paraolympiádu v Soči. Je mi jasné, že se budeme muset poprat s velkou konkurencí, ale rád bych si odtud dovezl medaili. Kromě náročných tréninků teď budete pracovat v jedné slavičínské firmě. Co si od toho slibujete? Člověk musí myslet na zadní kolečka a rodina z něčeho musí žít. Vím, že skloubit práci s hokejem bude náročné a budu se muset učit spoustě nových věcí, ale život je o přijímání nových výzev. Pro člověka na vozíčku není snadné najít si práci. Spousta zaměstnavatelů má sice ve firmě bezbariérové prostředí, přesto ve vás ale vidí potenciální problém. (zoe) Autor: Lenka Kašparová

Čtěte více na: https://zlinsky.denik.cz/zpravy_region/mladi-postizeni-maji-praci-diky-nadaci-po-obuvnikovi-piveckovi-20130926.html