Zdeněk Hábl: Když jsem přišel o nohu, býval jsem protivný
Zdeněk Hábl Autor: DENÍK/Martin Břenek
včera 13:10
Zlín – /ROZHOVOR/ Vystupoval z auta a ve stejný moment se ve Štefánikově ulici ve Zlíně přiřítilo auto, které mu přirazilo obě nohy pod nárazník. V listopadu 2004 se Zdeňku Háblovi převrátil život naruby.
„Byl jsem na okolí protivný a nevrlý. Tohle nepřejde ze dne na den," vykládal Zdeněk Hábl, jemuž tehdy amputovali levou nohu.
O čtyři měsíce později už hrál sledge hokej. Příští týden pojede na své druhé paralympijské hry do ruského Soči. Před čtyřmi lety ve Vancouveru to byl také on, kdo za Česko vstřelil historicky první gól pod pěti olympijskými kruhy.
Jak se vám změnil život?
Na začátku určitě ano. Ale měl jsem štěstí, že jsem se rychle dostal mezi kluky do party. Ještě jsem měl zabandážované nohy, tedy už jen jednu. Přesto jsem se byl už dívat na zimáku na kluky. Vzalo to pak vše rychlý spád.
Se sledge hokejem jste získal novou chuť a nový smysl života?
Ten už jsem hrál ještě předtím, než mi uřezali nohu. Jak se mi stala nehoda, doktor už volal do klubu, že mají nového hráče. A to bylo teprve před operací, kdy se mi ji snažili zachránit. Pak už jsem byl jejich. Na traumatologii jsem vymýšlel blbosti, jak se pohybovat, abych nemusel být na vozíku a neobtěžoval sestřičky.
Ani v poslední době jste nebyl zdravotně v pořádku. Nedohrál jste sérii o třetí místo proti pražské Spartě. Už jste na tom lépe?
Zlobí mě noha. Mám ji třikrát naraženou a měsíc jsem pořádně nehrál. Proti Spartě jsem to sice zkusil, ale najeli mi do ní znovu. Ještě to trochu pobolívá, proto jsem nehrál ani zápasy proti Koreji. Jen se tam chodím dívat. Ale během týdne se dám do kupy a v Soči jim tam snad budu trochu platný a nebudu tam jen zavazet.
Cítíte zklamání, že jste se jako vítěz základní části podruhé v řadě nedostali do finále?
Zklamání je vždycky. V základní části jsme neprohráli ani jeden zápas a pak vypadneme s týmem, jako je Olomouc. To pak určitě mrzí. Život jde ale dál a v příští sezoně to zkusíme znova.
Kde byl problém?
Zabetonovali to. Ale my jsme byli neschopní skórovat. Byla na nás vidět nemohoucnost. Dobře pokrývali prostory a jejich gólman také střely z větší vzdálenosti pochytal.
Dá se na to něco vymyslet?
Nevím. Už nad tím přemýšlím nějakou sezonu. Když jste za vlastní brankou, vytáhne se jeden hráč a zbytek zůstává na červené a couvají. Musíme je asi umlátit a nějak to tam dostrkat.
Jaký máte zatím dojem z přípravy na paralympiádu?
Proti Rusům jsme v prvních dvou zápasech zaspali, ale ve třetím utkání kluci vyhráli 2:1 po nájezdech. K ničemu je ale nepustili. Nedovolili jim dorážky a střely z dálky náš brankář pochytal.
V sobotním zápase proti Koreji (1:2 po nájezdech) se mi líbilo prvních pět minut z první třetiny. Poté trochu polevili a zabrali, až když jsme dostali vyrovnávací gól. V dalších zápasech jsme ale celkem hladce vyhráli, tak to snad bude klapat. Ale ono se to z tribuny snadno hodnotí, hned se mi vybaví, co mi říkají, když jsem na ledě já. Ať nedělám ptákoviny a přitom klukům vykládám to samé. Proto je lepší nekritizovat, ale spíš povzbudit.
Je pro vás jako rodáka příjemné, že reprezentace má sídlo právě ve Zlíně?
Nemusím alespoň nikde daleko cestovat jako pár let předtím. Od svého domu to mám na zimák dva kilometry. Jsem nadmíru spokojený. Ze začátku mě to třeba ani nenapadlo. Ale poslední roky se o tom již uvažovalo a spekulovalo. Takhle stihnu spoustu jiných věcí. Nemusím na cestě trávit hodiny. Nespravedlivé je to vůči ostatním klukům, kteří dojíždí z Chebu nebo Karlových Varů. Mají to daleko.
Zatím jste na paralympiádě ve Vancouveru sbírali spíše zkušenosti a skončili pátí. Jaké máte ambice nyní?
Na tyhle otázky nerad odpovídám. Systém je nastavený jasně. Když se nám nepodaří první zápas s Norskem a prohrajeme, z padesáti procent jsme mimo hru o medaile. V dalším zápase musíme porazit i Švédy. A utkání proti Kanadě je v rukou snad Pána Boha, Alláha a Budhy. Za úspěch bych považoval, kdybychom se probojovali do bitev o medaile. Bylo by fajn, kdybychom neklesli níž.
Kdo bude favoritem?
Podle mě Kanada, USA a Rusko. Možná i Norové. Je to ale těžké předem odhadovat. Kanaďané si ve Vancouveru brousili zuby na zlato a nakonec skončili čtvrtí, když se jim nepodařily poslední dva zápasy.
Olympiáda měla velmi přísná bezpečnostní opatření kvůli výhrůžkám radikálních skupin. Vy nemáte obavy?
Beru to tak, že mířili spíš na olympiádu. Kdyby teroristé útočili v uvozovkách na „kryplíky" a lidi bez nohou, celkově by je odsoudili ještě mnohem razantněji. Když jsme vloni v březnu letěli do Jižní Koreje na mistrovství světa, Kim Čong-un (komunistický diktátor – pozn. aut.) také vyhrožoval, v Jižní Koreji to nikdo neřešil. Bezpečnostní opaření budou podobná jako ve Vancouveru. Možná trochu přísnější. Prohledají nám jen detektory věci.
Autor: Daniel Ostrčilík
