Pouze vítěz měl zaručený přímý postup na paralympiádu do Pekingu, poražený by musel do kvalifikace. Češi museli zachránit turnaj a navíc potvrdit, že profesionální režim, který krom nich má v Evropě už jen Rusko, má své výsledky. Velký tlak nakonec domácí tým zvládl a přehrál severského soupeře těsně 2:1. Turnaje se zúčastnily dvě stálice jak reprezentace, tak zlínského týmu: Zdeněk Hábl a David Palát. Právě druhý jmenovaný se stal národním hrdinou. Jeho gól ze 29. minuty posunul českou para hokejovou reprezentaci do Pekingu.
Davide, jak je po šampionátu, kde relaxuješ?
„Vyrazili jsme s kamarádem do Polska, které chceme projet. Bydlíme ještě u jiného kamaráda, co má tady rodinu, je to tu úplně super, všichni jsou velmi pohostinní, fakt mazec, úplně čumím (smích). Koupím si povolenku a půjdu na ryby a na hřiby, tady toho roste skutečně dost. Jsou tu krásné velké lesy.“
Je to takový útěk po té dlouhé době, co jste byli zavření v bublině?
„Ano, z tohoto pohledu jsem rád, že mistrovství už skončilo. Zavření jen na hotelu a na zimáku není nic pro mě. Cvičili jsme jógu, byl taky turnaj ve stolním fotbálku. Já jsem hrál s Martinem Kudelou, skončili jsme třetí. Hráli jsme o finále, byla sranda. Jinak někteří kluci myslím, že playstation ani nevypnuli. A taky jsme sledovali EURO a fandili našim!“
Pojďme k turnaji. Jak bylo psychicky náročné čtyři zápasy nevstřelit gól?
„Věděli jsme, že máme těžké soupeře. Ale byla škoda, že jsme na úvod neporazili Korejce. Myslím si, že jsme na ně měli. Oni hráli hlavně na brejky a asi to zvládli takticky lépe, než my. Hodně jsme útočili, chtěli jsme dát gól a oni to zavřeli, bránili střední pásmo, udělali brejk a vyšlo jim to.“
Přitom v úvodu duelu vypadali dost zastrašeně, tam byla asi největší možnost je uzemnit…
„Ano, kdybychom proměnili šance, zápas by dopadl jinak. Do budoucna jim máme co oplácet, nějak se to nakupilo.“ (pozn. Češi prohráli s Koreou za poslední tři roky všechny tři velké zápasy).
Poté přišly jednoznačné zápasy. Těžcí soupeři, ale i tak, nevěřili jste si, že můžete více vzdorovat?
„Měli jsme v týmu mladé kluky, kteří hráli své první zápasy, s tím se musí počítat. Aspoň si to zkusili. Věřím, že když budeme v této přípravě pokračovat, že jsme schopni se k těm týmům možná nějak přiblížit. I když, pokud má Kanada 20 tisíc registrovaných hráčů a u nás je třeba sto, tak to je fakt těžké.“
Třeba Radek Zelinka v rozhovorech říkal, že věří, že pokud budete v profesionálním režimu pokračovat, medaile je otázkou času. Jak to vidíš ty?
„Myslím, že ty tři týmy USA, Kanada a Rusko mají přední příčky na dlouhou dobu obsazené. Radek je ze sportovního prostředí, hrával florbal, tak třeba to vycítil dobře, snad. Já jsem ale trošku opatrnější.“
Každopádně; pak přišel zápas, kde už jste pro nějaký úspěch v turnaji museli zvítězit. Jak bylo těžké se na ten zápas s Norskem nachystat po čtyřech prohrách?
„Já jsem byl třeba hodně špatný, před zápasem jsem měl skutečně obavy. Nakonec to dopadlo dobře, ubránili jsme to. Norové sice měli docela tlak, klidně mohli srovnat a celé to mohlo dopadnout jinak, ale jsem rád, že jsme to nějak uhráli.“
Ve 29. minutě pak přišla tvoje chvíle, vstřelil jsi vítězný gól, který Česko poslal do Pekingu. Jaké to bylo?
„Nějak jsem se motal po pásmu a viděl jsem, že skoro nikdo není před brankou, tak jsem si tam sjel. Venca Hečko mě dobře našel, já jsem jenom tečoval puk. Pak jsem ho ale ztratil z dohledu, neviděl jsem, jestli je v brance, až signalizace rozhodčího mi to ukázala.“
Ty si hodně hrával v lajně s nováčky, takže se z tebe v ten moment stal lídr lajny. Celkem nezvyklá pozice pro tebe, že?
„Asi ano. Občas to bylo trochu složitější, párkrát jsem kluky zcepoval (smích). Někdy neměli hokejky na ledě atd., ale zlepšovalo se to.“
Co se týče atmosféry, to byl hodně velký pád oproti minulému MS, je tomu tak? Omezená kapacita, kolikrát brzké začátky zápasů a jiné faktory návštěvy hodně srazily…
„Bylo to takové divné. I nám někdo říkal na hotelu, že jsme jiní než před dvěma lety, uzavření. Ale říkám, co máme dělat, dva roky zpět jsme chodili mezi lidi, podepisovali kartičky. A teď jsme byli jen na hotelu.“
Paralympiáda 2022 je skoro za rohem, tak co myslíš, patříte reálně do TOP 4?
„Bylo by fajn konečně porazit Koreu a potrápit třeba Rusko. Tam si myslím, že do budoucna šance je. Může se stát, že jednou z deseti zápasů bychom je třeba mohli překvapit. Možná i Kanadu, ale USA ne, ti jsou úplně někde jinde, to asi všem došlo.“
Mimochodem, co říkáš na finále, kde USA naprosto přejely Kanadu? Střely na branku byly 39:1…
„Možná se projevilo, že spolu Kanada nemohla trénovat a poprvé se snad potkali až na letišti v Amsterdamu.“
S vámi se to ale moc neprojevilo (smích)...
„Tam ne no. Hodně se toho už pak naskládalo, někteří kluci byli hodně dobití, nějaká zranění. Navíc jsme hráli čtyři přípravné zápasy v týdnu před MS, takže si myslím, že toho bylo už moc.“
Ty čtyři přípravné zápasy dost lidí překvapily, nebylo to skutečně moc?
„To je na uvážení.“
Mimochodem, ani ty jsi nebyl úplně OK zdravotně, je to tak?
„Ne no. Dva měsíce před turnajem jsem měl boreliózu, ještě pořád nemám vyhráno, čekám ještě na jeden test. Když mám volno, jsem furt na rybách nebo v lese, takže mám dost klíšťat a asi to byla otázka času. Všechno mě bolelo, ruce, nohy, byl jsem dost unavený. Tak jsem teď zvědavý na polská klíšťata.
Gól Davida Paláta naleznete v čase 6:00
Zlínské barvy reprezentoval také Zdeněk Hábl. Foto: Český para hokej