Na kávě s... Zakladatel sledgehokejového týmu ve Zlíně Roman Herink se dočkal. Letos konečně oslavil mistrovský titul v domácí extralize, který Zlín získal díky výhře nad Karlovými Vary.

Sportem žil odmala, i když měl dost nevýhodnou startovací pozici. Vážné onemocnění, kvůli kterému byl odkázán na berle a později i invalidní vozík, mu ale nezabránilo v tom, aby vozil medaile z plaveckých závodů nebo se stal dvojnásobným vicemistrem republiky v orientačním běhu.
„To ale neobnášelo žádný systematický trénink,“ tvrdí Roman Herink. „Prostě jsem měl fyzičku, a tak jsem vyhrával.“

Zlínský tým vznikl v roce 1999

Dnes 48letý Herink založil před třinácti lety ve Zlíně sledgehokejový klub, který o uplynulém víkendu pod názvem SHK Lapp Zlín vyhrál titul. „Máme za sebou sérii čtyř druhých míst, teď jsme konečně mistři,“ raduje se Herink. Začátky ale byly, jak už to bývá, krušné.
„První brusle jsme si vyráběli sami v garáži, tvar jsme obkreslili od kolegů v zahraničí,“ vzpomíná. Do té doby mohli lidé s postižením hrát v Česku vrcholově jen basketbal.
„Baskeťáci mě zrazovali, že se mi nikdy nepodaří dát dohromady tým. Teď si vzájemně přetahujeme hráče,“ směje se.
Do povědomí se sledgehokejisté dostali i tím, že hráli exhibice před zápasy hokejové extraligy. Na to reagovali hráči z celé země.
„Někteří jezdili na trénink do Zlína z Čech. Tři hodiny jeli vlakem, pak hodinu čekali na trénink,“ popisuje. „Ten přitom začal třeba o půlnoci, až byl volný led. Stejně dlouho se pak vraceli domů.“
Pro hráče to bylo nejen fyzicky, ale také finančně hodně náročné. Odradit se ale nenechali a historky z dřevních dob zlínského a vlastně i českého sledgehokeje se dodnes drží i v šatně těch nejlepších - v národním týmu, kam Zlín dodal čtyři špičkové hráče.
Sledgehokej není levný sport. Základní brusle stojí kolem 30 tisíc korun. Každý hráč ji ale potřebuje mít speciálně upravenou, konečná cena se tak vyšplhá asi na 36 tisíc korun. Vyrábějí se v Německu.
„Když je porovnám s těmi prvními, je to rozdíl jako mezi koloběžkou a mercedesem,“ tvrdí Herink.
Zlín v počátcích neměl s kým hrát, česká sledgehokejová liga vznikla teprve v sezoně 2002/2003. To už byly v celé zemi tři týmy.
Hned následující sezonu se Zlín na dlouhé čtyři roky zabydlel na druhém místě. V současnosti je v soutěži osm týmů.
„Hraje se ale jen v sedmi, jeden tým musel vzdát kvůli finančním potížím,“ dodal Herink.

Chybí systém, jak děti s postižením zapojit do sportu

O budoucnost zlínského sledgehokeje strach nemá, i když současný tým stárne a nábor nových hráčů je víc než složitý. „Děti s postižením už umíme integrovat do škol, ale to končí u dveří tělocvičny,“ tvrdí Herink. „Neexistuje žádný propracovaný systém, jak je zapojit do sportu.“
Námitka je to odborná, Roman Herink totiž vystudoval speciální pedagogiku a pracuje pro městskou organizaci Klub-icko, která sídlí v budově jeslí na Bartošově čtvrti a nabízí různé aktivity pro lidi s handicapem. Scházejí se v něm děti i dospělí a na výběr mají od sportu přes výtvarné činnosti až po práci s výpočetní technikou.
Zkušenosti s tím, jak pomoci, má také z organizace Handicap(?), kterou v roce 1992 ve Zlíně založil. V počátcích šlo hlavně o přepravu vozíčkářů. „To byla nosná myšlenka. Znal jsem lidi, kteří vyrostli ve speciální škole a po návratu domů si museli poradit v prostředí, které vlastně neznali,“ říká Herink.
Sám chodil do běžné školy, studoval, sportoval. „Naprosto zásadní je přístup rodičů. Doma jsem nebyl dítě s postižením, ale prostě nejstarší ze tří sourozenců. Se vším, co to obnášelo.“

PROFIL Roman Herink Narodil se ve Zlíně v roce 1964. Vystudoval speciální pedagogiku v Olomouci a pracuje jako speciální pedagog pro lidi s postižením v městské organizaci Klub-icko. V roce 1992 založil ve Zlíně společnost Handicap(?) a v roce 1999 první český sledgehokejový tým. Z předchozích sportovních let má dva tituly vicemistra republiky v orientačním běhu.

Foto popis| Roman Herink Zlínský speciální pedagog a sportovec je spjatý s úplnými začátky sledgehokeje v Česku.
Foto popis| Konečně mistři Sledgehokejisté Zlína (v bílém) získali mistrovský titul po sérii čtyř druhých míst. Ve finále zdolali Karlovy Vary 2:1 na zápasy.