„Ještě druhý den mě všechno bolelo“

Hráčkou sledgehokeje Redaktorka MF DNES vyzkoušela, jak se hraje sledgehokej

Na otázku, jak se pohybuje ve sledgehokejové brusli, je jednoznačná odpověď. Těžko.
Ale ještě horší to bylo, když mě z ní odvázali. Nemohla jsem chodit a ruce mě bolely i druhý den.
A to jsem dvakrát objela zimák a zkusila pár přihrávek. Taky jsem se vyklopila. Ale postupně.
Sport mám ráda, i když aktivní pohyb stále odsouvají problémy, které musím řešit místo toho, abych si šla zaplavat. Ale když to shrnu, jezdím na lyžích, běžkách, kole i in-linech a taky běhám.
Takto vybavena jsem vyrazila na trénink zlínských sledgehokejistů. Své poprvé jsem si tam prožila hned dvakrát.
Uvedli mě přímo do pánské šatny, což mi trochu vzalo dech. Ne proto, že většina z přítomných pánů měla nějaký handicap. Ale proto, že jsem holka. V klučičí šatně jsem nebyla ani v -nácti. Vládl tam černý humor.
Druhé poprvé bylo, když jsem sedla do brusle. V ten moment jsem nemohla vůbec nic. Pak mě asistentka chytila pod pažemi, nadzvedla a šoupla na led. „Bez zdravých členů týmu by to nešlo,“ řekl mi jeho vedoucí Petr Julina.
Manažer Vladislav Hamrla mě zase varoval, že každý, kdo poprvé vyjede na led, se vyklopí.
Na okamžik jsem si tak připadala jako obrovský talent. Vyklopila jsem se totiž až na druhém konci ledové plochy. Hamrlovy usměvavé oči, které mě sledovaly ze střídačky, mi daly pochopit, že to s tím vyklápěním nebude úplně pravda.
Ve sledgehokejové brusli, která je pro každého hráče jiná a uzpůsobená jeho tělu, sedí člověk s nohama mírně pokrčenýma. Poutají ho pásy. Já měla tři, kolem pasu, přes stehna a přes boty. V každé ruce má sledgehokejista krátkou hokejku, kterou drží „vzhůru nohama“. Na spodním konci jsou hroty, kterými se hráč odráží a opačným koncem hole pálí do puku.
Zatáčí se přenesením váhy jako na lyžích. Zkusila jsem to a hned lehla. Na rozdíl od zlínských borců, kteří jezdili slalom mezi kužely a přehrávali si puk z jedné ruky na druhou. I pod bruslí.
Když jsem trénink končila, uměla jsem mírně zatočit doprava. Vstala jsem z brusle a nemohla udělat krok. Bolela mě stehna. Ani opřít se o mantinel moc nepomohlo, ruce nespolupracovaly. Tělo, které je zvyklé chodit, běhat nebo šlapat do pedálů, striktně odmítalo zátěž na opačném konci.