„Snad dali kluci vzor ostatním“
Zlínské sledge hokejisty dovedl k titulu trenér Tomáš Sedláček. Teď doufám, že úspěch přivede ke sportu další handicapované.
Udělali mu obrovskou radost. Po třech letech dosáhli sledge hokejisté SHK LAPP Zlín na mistrovský titul.
A jejich trenér Tomáš Sedláček před týdnem zažíval úžasné pocity. „Bez kluků to sám neuhraju, oni dokázali, že jsou výteční,“ mírnil své zásluhy v rozhovoru pro 5plus2 trenér.
V posledním finálovém utkání jste předčili Pardubice 5:2. Byli jste před tím zápasem nervózní?
Zdá se mi, že nejvíc nervů měli zkušení harcovníci. Ale celý tým to zvládl skvěle. I když uznávám, že výsledek byl pro soupeře až příliš krutý. Ale zasloužili jsme si titul.
Co o něm rozhodlo?
Zní to asi jako klišé, ale opravdu snad to srdíčko. Poslední sezony jsme hráli taky dobře, ale nikdy jsme to nedotáhli. Teď byl tým semknutý, bojovný. A pomohlo nám asi i to, že jsme nevyhráli základní část soutěže a nepasovali se tak do role největších favoritů.
Jaké je to pro vás jako pro trenéra dovést tým sledge hokejistů k titulu?
Pocit, který se nedá popsat. Radost, to ano. Ale jiná, než mají hráči. Já věděl, že jim můžu dát nějaké rady, ale bez nich bych to nikdy nemohl uhrát. I když bych v některých momentech nejraději skočil na led za nimi.
A vypadá to, že se na závěr sezony o tento sport začali konečně zajímat i diváci…
To je strašně dobře. Tolik jako na poslední zápas jich nikdy nebylo. Ta kulisa byla fantastická a kluci z ní taky byli nadšení. Zároveň to všem lidem, kteří přišli, ukázalo, že sledge hokej není žádná nudná hra, ale že je to moc zajímavá podívaná.
V kabině Tomáš Sedláček radost neskrýval. FOTO: PETR KOVAL
Myslíte, že titul může přilákat další hráče?
Doufám v to, moc bych si to přál. Je to velká dřina, chce to trpělivost. Někdo se to naučí za měsíc, jinému to trvá rok. Ale je důležité, aby si to handicapovaní sportovci přišli vyzkoušet.
Může jim sport pomoci i v běžném životě?
Jednoznačně. Někomu se stane úraz, který mu změní život. Ale cesta není sedět doma a litovat se. Každý to uvidí tady u našich kluků.
Můžou být vzorem?
Proč ne? Ukazují, že i s postižením se dá žít plnohodnotným normální život. I oni mají své problémy v práci, chodí s pěknýma holkama, baví se o běžných věcech. A teď jsou navíc mistři republiky. A to za to stojí, ne?
Co teď vás i hráče čeká?
Uděláme asi ještě dva až tři tréninky, než nám na konci března rozpustí led. Někteří naši hráči jsou nominovaní na mistrovství světa, tak jim budeme držet palce. Sezonu zakončíme oslavou začátkem června, popřejeme si vše dobré a v srpnu začínáme s přípravou.
